Čajomír trek, aneb jak jsem si užila poslední den babího léta

O víkendu se konala v Průhonickém parku čajová akce zvaná Čajomír trek. V parku byly rozmístěny zastávky, kde jste se dozvěděli něco o čaji, o různých čajových legendách a taky jste mohli na některých zastávkách čaj ochutnat a dozvědět se něco o jeho přípravě. Na akci mě upozornila Veronika (U dvou Verunek) a chvíli to vypadalo, že nakonec nebude moct jít, ale nakonec jí to dnes vyšlo, a tak jsme strávili moc příjemný den ještě s našimi kamarády za nádherného počasí v překrásném parku. A já se teď s vámi chci podělit o fotky a zážitky z celé akce.

Ráno byla v Praze šílená mlha, u Újezdu se ale mlha úplně z ničeho nic roztrhala a celý den nám vydrželo slunečné počasí a nebe bez mráčků. Ty barvy stromů v parku na foťák samozřejmě ani nešlo zachytit.

U vstupu jsme dostali mapku a instrukce, já si samozřejmě zapomněla čajovou misku, byť to byla na webu napsané CAPSLOCKEM, ale vůbec jsem si toho nevšimla. Takže první naše cesta vedla ke koupi ochutnávací mističky. V mezičase jsme ale ještě okusili křenovo-ovocný multivitamín z farmářské produkce, a překvapivě byl moc dobrý. Je celý z v Čechách rostoucích surovin jako jsou kdoule nebo aronie (černý jeřáb).

Chvíli jsme se kochali z nádvoří zámku raním osvětlením parku a uvažovali jak krásné by bylo na zámku bydlet a každé slunečné ráno snídat za takové podívané.

Pak jsme už ale vyrazili do parku a těšili se na ochutnávky. Bohužel jsme asi vyrazili moc brzo a většina stánků se teprve chystala. Mapka nám moc užitečná taky nebyla, protože zastávky se na vyznačených místech často ani nenacházely. To nám ale rozhodně nekazilo náladu, protože v parku bylo prostě krásně.

Vystoupali jsme i na vyhlídku, pod kterou seděl pán hrající na didžeridů, která si dokonce sám vyrábí. Zvuk nástroje se nesl parkem opravdu daleko a dodával celé procházce ještě zajímavější nádech. Na vyhlídce už jsme ale opravdu začínali mít žízeň, a tak jsme se vydali hledat nějaký ten stánek s čajem. Naštěstí jsme ho rychle našli a dozvěděli jsme se něco o přípravě Marockého čaje, který možná znáte pod označením Touareg.

Touareg se dělá ze zeleného čaje nižší kvality, který je hodně chuťově silný a výrazný. Nejčastěji se používá Gun Powder. No a co dělá Marocký čaj Marockým čajem je bezesporu máta, o kterou prý v Maroku není nouze. Tradičně se čaj připravuje v kovových konvicích, které se po použití pouze vyplachují vodou, aby se uvnitř mohla vytvořit čajová patina sloužící jako ochranná vrstva. Do konvice se nasype čaj a dvakrát se propláchne horkou vodou. První proplach se pak vrací do louhování, protože obsahuje velkou část chuti, druhý proplach se naopak vylévá, protože je hodně hořký. Čaj se pak zalije horkou vodou a nechá asi minutu louhovat. Pak se osladí, hódně osladí, řekněme tak 30 kostek cukru na litr? V Maroku se na promíchání čaje nevyužívá lžička, ale čaj se několikrát přelije z konvice do sklenice a zpět. Oslazení zastaví louhování a čaj tak může v téhle fázi  zůstat libovolně dlouho. Nakonec se do konvice nacpe ještě spousta máty, tak 4 – 5 snítek a ještě chvíli se nechá louhovat, a pak už se lije do sklenic. V Maroku tomu prý také říkají Marocká whiskey a taky se při jeho popíjení chovají, jako by pili alkohol (hold si tu prohibici musejí nějak nahradit). Čaj překvapivě není tak přeslazený, jak byste si mohli myslet, protože hořičiny z Gun Powderu se s cukrem vyrovnají. Já mám Touareg vážně moc ráda a teď už aspoň vím, jak si ho doma správně připravit.

Po čajovém osvěžení jsme putovali po parku dál a milý správce parku nám poradil, kde najdeme další stánek. Tam jsme ochutnali maté, cookies a jablečný koláč z té samé farmy, z které jsme ochutnávali křenový multivitamín. Dozvěděli jsme se taky, že se jedná o komunitu, která se snaží žít starým způsobem života. Spojuje je víra v boha, ale křesťanství vyznávají podobným způsobem, jako tomu bylo ještě za dob Ježíše, tudíž se obejdou bez církve. Jsou navíc velmi tolerantní a bez okolků mezi sebe přijímají i lidi bez vyznání.

Další naší zastávkou byla ochutnávka ruského čaje ze samovaru. Čaj byl výborný, k jeho popíjení hrála hudba a občas i zpěv. Lákalo nás i občerstvení, protože už jsme začínali mít hlad, chtěli jsme se ale vrátit k zámku na libanonské speciality.

Tohle byl náš oběd, Verča měla fazolky s rajčetem a libanonský chléb a já neodolala hummusu. Obojí bylo moc a moc dobré. Na nádvoří jsme pak ochutnávali další čaje. Velmi nám chutnaly oolongy (polozelené čaje) od začínajícího e-shopu Čajwan, který by si prý rád v budoucnu založil i čajovnu. Nápady měli vskutku zajímavé, a tak jim moc držíme palce, ať se jim to povede.

Po cestě na oběd jsme ještě minuli zastávku tibetských čajů, kde bohužel zrovna došel plyn v bombě, tak jsme se po obědě vrátili tibetský čaj ochutnat. Tibetský čaj se vyznačuje tím, že se míchá s mlékem, máslem a solí. No a to byl kámen úrazu, protože ta sůl mi v tom ale vůbec nechutnala. Zato mě zaujaly kuličky z pražené ječné mouky a pak taky tibetské misky ze zvonoviny, na které jsme tam aspoň čtvrt hodiny hráli a nemohli se odtrhnout. Taky jsme u stánku pořídily jednu blogerskou s Verčou.

Na závěr jsme si ještě smlsli na Garam Masale a vyrazili zpět do Prahy děsně nadšení a spokojení. Škoda jen, že podle předpovědi počasí už léto doopravdy končí, ale ten poslední záchvěv jsme si užili do poslední kapky.

A jaký byl váš víkend?

Markéta

Advertisements

3 thoughts on “Čajomír trek, aneb jak jsem si užila poslední den babího léta

  1. Holky, vám to spolu moc sluší! 🙂 V Průhonickém parku jsem byla jenom jednou a zastihl nás takový strašný déšť na půli cesty a nebylo se kde schovat, že domů jsem se vrátila promočená na kůži a naštěstí jenom s lehkým prochladnutím… návštěvu znova zatím neplánuju ;). Ale tolik čajů a pěkných věcí, to bych si možná dala říct 🙂 To musela být super akce, ještě když jste se mohli koukat jak čajíky míchají 🙂

    1. 🙂 tak tvoje počasí bych v parku opravdu nechtěla zažít, vážně tam není kde se schovat. Doufám, že podobná akce bude třeba ještě na jaře , až to všecko pokvete. Taky se chystáme v listopadu na festival kávy, a le ten bude asi pod střechou.
      M.

  2. Bylo to fajné, ačkoliv ne přílš dobře organizované:) Místa na mapě rozhodně neodpovídala reálu, a tak ani to sbírání razítek nemělo moc smysl:) Nicméně ta krásná blondýna u čajů na náměstí mě opravdu zaujala – doufám, že tu čajovnu nakonec otevře. A já si udělám čaj, co jsem od ní pořídila snad brzy:) Veronika

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s